S úsměvem jde všechno líp

Červenec 2018

Jak rozkrajet dort

Včera v 8:10 | Jan Turon |  Knihy, divadlo, vystavy....
ÚžasnýKniha anglického matematiky Iana Stewarta "Jak rozkrajet dort" se zabavnou formou zabývá matematických problémy. Hned první kapitola ja věnována tomu, zda lze rozkrajet dort (v puvoddnim a prenesenem smyslu) tak, aby se nikdo nemohl citit osizen, tedy tak, aby dělení bylo jak spravedlivé, tak "zavistivzdorne". Když jsou dva, je to jednoduché...jeden kraji a druhý vybírá polovinu....Pro větší počet se to ale komplikuje...Pokud jsou tří, obdobný postup ...prvni odkroji třetinu, druhý rozděli zbývající dvě třetiny, třetí vybírá jako první je resp. může byt nespravedlivý pro druhého pokud si myslí že první odkrojil přiliš velkou třetinu, kterou si vybral třetí , což on nemohl ovlivnit.....Lze to řešit dost komplikovane pomocí ořízky , ale to dort poněkud zohyzdi...Lepe, kdyby treti přišel na řadu až po té, co si tva své půlky rozdělili...pak by každý svou pulku roztretil a treti by si z každé pulky vybral svou třetinu....Je i dynamické řešení, kdy se zakroji, jede nozem podel obvodu dortu a kdo první zakročí stop, treba i ten co kraji, toho ten kousek je...to lze aplikovat i na větší počet lidí nez tři...Problemem je reakční čas, člověk nereaguje okamžitě, a při použití např. značek na dortu nebo treba na nějaké pasce o delce obvodu dortu misto nože lze dokázat, že to už zase není korektni...Kromě toho autor upozorňuje na to, že tyto uvahy byly zobecneny treba i na postupy při politických jednání, kde strany konfliktu předběžné dohody casto stejně nedodržují, a pak se ukazuje, že i při spravedlivém dělení dortu se závist projevuje...třeba děti maji pocit nespravedlnosti, i když jim kpuky dortu prohodime...Kapitola končí zvolanim"Dělit se nezávidět si...to je mimo realitu." A pak že zavist je typicky česká vlastnost...

Můžu nebo musim?

Pondělí v 21:54 | Jan Turon |  Všeobecnosti
ÚžasnýMůžu nebo musím "dobrovolně povinně" ,pravo a zároveň povinnost, čestná povinnost, určíme dva dobrovolniky...kolikrát jsme to slýchali a občas slýcháme i nyní...Ať už šlo o službu na utirani tabule ve škole, výběr dobrovolníků na nějakou práci ne zrovna příjemnou..až po akce politické jako byla účast ve volbach nebo prvomájovém průvodu nebo členství v Pionýru ci SSM za bývalého režimu. Zde šlo tedy ve všech případech o to, že to, co bylo povinne nebo "napul povinne - jako i.ony akce s politickym.podtextem /znam lidi, kteří i zde stali mimo, bylo to možné, ale za cenu "negativniho zapsani" . Ale poliriku stranou pokaždé jde o to, že vlastně povinná činnost je předstírane dobrovolná......A ač se tomu vždy nevyhneme, nelze popřít, že je to jednak pokrytecke, jenak jaksi "totalitni" a měl i bychom se toho pokud možno vyvarovat. Dobrovolné nechť je opravdu dobrovolné s povinné přiznane povinně

Zámek Loučeň a okolí

12. července 2018 v 13:57 | Jan Turoň |  Flora a fauna
Úžasný
Předminulý víkend d jsme navšívili zámek Loučeň u Nymburka. Stojí na svahu hřebane zvaného Svatojiřský les, který odděluje Polabí a český ráj, s pěknými výhledy do Polabí…a krásnými lesy v okolí. V blízkosti jsou další památky, asi 4 km je zámek Mcely, oblíbené místo svateb "celebrit" , blízko jsou jabkenice s myslivnou, kde pobýval Bedřich Smetana….Byl jsem tam už několikrát předtím, vždy při příležitosti např. loveckých slavností…autobusové spojení do Nymburka se od té doby dost zlepšilo, někdy jsem musel až na vlk asi 6 km do Všejan, te%ď ale jezdí autobusy dobře….Tentokrát jsme přijeli pozdě, prohlídky už skončili (poslední jsme nestihli o pět ninut) a protože je zpoplatněn i vstup do areálu (je zde např. 11 bludišť různého typu) , vypravili jsme se jen do okolí. Na závěr pár fotek:
-
-
-


Sacre Coeur v Praze

9. července 2018 v 8:28 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
Úžasný
Zajímavým , byť asi méně známým místem v Praze je park Sacre Coeur (nikoli v Paříži ale…)na Smíchově ve svahu nad obchodním centrem Anděl. Lze k němu dojít tunelem přímo z prvního patra obchodního centra nad silnicí, která jej od centra odděluje. Tak se dostaneme přímo z rušného obchodního domu a centra Smíchova do krásného parku, kde se dobře piknikuje, jsou upravené cesty, růžové zahrádky apod….Na prostor parku navazuje Centrum mladých přírodovědců, vlastně malá zoologická a botanická zahrada s naučnými panely o ochraně přírody apod….Jsou tu i akvária a terária, každý si přijde na své. Takovéto zákoutí ve vnitřní Praze překvapí:

Nejprve tedy vyhlídka z parku Sacre Coeur

A pár záběrů z Centra mladých přírodovědců:






Poezie a humor

4. července 2018 v 13:21 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
Úžasný
Vzpomínám si, jak v dětství mne zaujala, někdy v polovině sedmdesátých let, svérázná humorná poezie otištěná tuším v Technickém magazínu, který měl svou kulturní rubriku….byl zde představen básník, který byl (poněkud nadsazeně) vydáván málem za nového Havlíčka, ale veršíky nás jako děti pobavily a zaujaly i dospělé…pak jsme je recitovali a měl jsem je nahrané i na kotoučovém magnetofonu….Vím, že básník měl svérázný životopis, prošel vším možným, ale čím si přesně nepamatuji …a hlavně neznám jméno…tak ale spoň pár ukázek oné svérázné "poezie"---Po silnici v době jarní/je de válec a to parní/ a z vokýnka což je prauda/ kouká kolem Niki auda…

Stará šedá velbloudice/ nese vývar nese lžíce/ a povídá velbloudovi: kadle, narovnej se aspoň při tom žrádle…

Šel zajíček brázdou/ měl kapsičku prázdnou/ náhle končí stopa/ zajíček chyt stopa

Když jsem šel do Prahy na tah/ upad jsem ve svátečních šatách/ svlékám je…v tom ženská v patách/ tak jsem je radši zas natáh…


Poezie v pravém slova smyslu to není, spíše kuriozita, ale i takovéto verše zaujmou…Autor měl alespoň vtip.