S úsměvem jde všechno líp

Březen 2018

Nová vláda

29. března 2018 v 14:54 | Jan Turon |  Fantazie
ÚžasnýJak jsme se exkluzivně dověděli z dobře informovaných zdrojů, dne 1. dubna bude nečekaně jmenovaná vlada národní shody, sestavená po měsících vyčerpávajících vyjednáváních, probíhajících často až do úplného padnutí na Pražském hradě, Státním zamku Lány a ve valtickych sklepich. Politici se nakonec přiklonili k nazoru zdravého selskeho rozumu že ministry mají být špičkoví odborníci bez ohledu na zařazení v politickém spektru. Posuďte sami: ministrem financí bude opet nejlepší ministr v Galaxii Miroslav Kalousek, ministrem zemědělství nejlepší zemědělsky podnikatel Andrej Babis, ministrem prace a socialnich věcí úspěšný podnikatel se socialnim cítěním Zdeněk Bakala, ministryni obrany Caroline Peak, která se již v minulosti nebala v teto funkci razantnich opatření ani za cenu rizika své kariery...Ministryni životního prostředí bude známá Kateřina Jacques. ..Premierkou budr jmenovaná Allbrigtova..."co se mi nepovedlo v USA, povede se v ČR...Tak ať naše vlast vzkvétá pod novou úspěšnou vládou ...když už máme tu novou hymnu. Skarohlidum nezbyva než sklapnout "Shut up" nechal se slyšet nejmenovany predstavitel státu. A my, občané ČR, máme k velikonocím nejkrásnější darek.
AGENTURA K.A.C.H.N.A.

Robinsonady a český robinson

26. března 2018 v 21:40 | Jan Turon |  Knihy, divadlo, vystavy....
ÚžasnýNa základní škole jsem dostal knihu "ve stopách Robinsonovych". Kniha byla hlavně o možném využití planých rostlin a hub, a první kapitola byla věnována tomu, kdo jak z literury, tak ze skutečných trosecniku.byl "pravym robinsonem". Uspěl malokdo, autor neuznal ani Robinsona Crusoa, neboť měl k dispozici spoustu věcí, které zachránil z vraku. To mne překvapilo, neboť jsem znal jen Plevovo prevypraveni, kde měl na začátku po ztroskotání jenom nůž...(kniha byla přeložena z ruštiny). ..Neuznaval ani trosecniky z Tajuplneho ostrova, neboť nedokázali sami vyléčit malarii u chlapce Harberta...když bylo nejhůře, přinesl Nemo chinin...Na druhé straně uznával jako robinsony např. obyvatele Leninhradu v době blokády...a také Papaninovce, vědce, kteří prováděli své výzkumy polárních končin jedouc na ledové kře daleko od civilizace...Tím se dostáváme ke skutečnému českému robinsonovi, spisovateli a fyzikovi Františku Behounkovi, který se ucastnil výpravy Umberta Nobileho na severni pól na vzducholodi Italia roku 1929. Vzducholod ztroskotala a trosecnici prožili nekolik měsíců na ledových krách v Severnim ledovém oceanu. Je zajímavé, že v knize "Trosecnici polárního moře" kterou o tom napsal, píše o sobě ve třetí osobě, mezi popisy, co kdo dělal, popisuje také co dělal Behounek...Přístroje zachranil, pokračoval ve výzkumu kosmického záření, pro které byly u pólu lepsi podminky, neboť tam byla menší přirozená radioaktivita, která pozorování rušila. Dnes po.jadernych vybusich nevim. Zajímavý byl popis stravy, jedli pemikan, směs sušeného masa a zeleniny a rozinek...zastřelili ledniho medvěda, ale nemohli jist jatra, neboť jsou jedovatá...Později jsem se dověděl, že tim jedem je...vitamin D v toxickych koncentracich...Napínavé byly pokusy o zachranu, ale letadla vybavená lyžemi či plovaky nakonec nikdy nenašla plochu pro přistání a opětovný rozjezd, tak jenom shodila zásoby a odletěla. Vrtulnik, ktery se umí zastavit ve vzduchu, nebyl ještě vyvinut. Trosecniky zachránil ruský, v anglickych docich vyrobený ledoborec "Krasin"....,Behounek byl pak vyznamnym českým fyzikem, badatelem zejména v oblasti radioaktivity ve vztahu k léčebnému využiti a spisovatelem knih pro mládež, zejména scifi a - robinsonad...Tak se tim zřejmě inspiroval. Zda se ale, že v popisu mezilidskych vztahů mezi trosecniky nebyl úplně objektivni...ale v takové situaci se neni čemu divit.

Tajemný "hrad" v Polabí

23. března 2018 v 12:45 | Jan Turoň |  Flora a fauna
Úžasný Při cestě po dálnici Praha - Hradec Králové zaujme hned u Prahy na kopci u Starého Vestce tajuplně vyhlížející zřícenina čehosi, co se zdá být menším hradem...Je to ale zřícenina kaple Povýšení sv. Kříže na jednom z polabských kopců, který se jmenuje Břívstevská hůra...Kaple byla postavena kolem r. 1765 z darů farníků ve tvaru kříže, poté několikrát vyhořela, po posledním požáru koncem r. 1878 už nebyla obnovena...Okolí této lokality je vůbec zajímavé, blízko se nachází Přerov nad Labem s polabským skanzenem , muzeem kol a motorek (a školou, do které vběhl kanec ve filmu Slavnosti sněženek), nedoleko je i hrabalovo Kersko s Hájenkou, pramenem minerálky a lesním ateliérem Kuba...a pak že je polabská nížina turisticky nezajímavá....blízko jsou i kopečky, kromě té Břístevské hůry ještě Přerovská hůra v Přerově a Semické hůra, která je zmíněna ve Slavnostech sněženek jako místo, kde rostou vzácné hořečky....
Tak na ukázku dvě zblízka pořízené fotky oné zřícené kaple, viditelnost dnes bohužel nebyla nic moc, tak rozhled nebyl valný. Ale i tak to stojí za to.





Pismo drugu

20. března 2018 v 13:23 | Jan Turon |  Co přinesl čas..
ÚžasnýPamatuji si, jak jednou při hodině ruštiny jsme dostali adresy dětí z tehdejšího SSSR a pak jsme si dopisovali s těmi dětmi v ruštině....Bylo to prezentováno jako zábavný doplněk výuky ruštiny, politický kontext, který tam nesporně byl také, jsme pokud vím příliš nevnimali, bylo zajímavé si dopisovat s Rusem či Ruskou (ostatně když se to vezme kolem , pěstovat osobni vztahy by mělo být dobré bez ohledu na politické vztahy mezi státy)...Pamatuji se na...pagoda u nas cholodnaja, no sneg jeste nevypadajet psali jsme jednoduchou rustinou..ale odpověď jsme vždy rozluštili. Pamatuji se, jak zabavovali žvýkačky, ktere jsem posilal v dopise, kamarad mi.jednou poslal silny parfem, kterym jsem se napatlal a nešlo to pak smyt, tak jsem jaksi ...byl citit nekolik dni....Přítelkyně doslala zase zajimavou matrjosku....Ja jsem od spolužáků ziskal pro sveho dopisoveho přítele fotky hudebních skupin....Pokud vím, tak u nikoho ze známých toto dopisove přátelství nevydrželo do dospělosti. Já jsem ztratil adresu, znal jsem město a ulici, ale ne číslo domu a bytu a v Pervouralsku to nestačilo, na stredni škole jsme se ale zamilovavali a měli jiné zajmy . ..což spolu s tím "politickým kontextem" asi vykonalo své.....Pred casem jsem cetl reportáž jednoho novináře, který se po letech setkal s Ruskou, se kterou si dopisoval od školy....Ale ač byl dávno ženatý a ona vdaná, zdalo se mi z té reportáže, že to že to vydrželo, mělo lehce erotický podtext.....alespon kdysi když si dopisovali nejintenzivneji a když ho.na vojně její dopisy "drzely"...Jeden kamarád si zas dopisoval s kamaradkou z Noveho Zelandu, adresu samozřejmě neziskal ve skole, ale přes Radio Luxembourg. Rozuměli si, ale ona byla prý tak levicově orientovaná, že nezkousla změny po roce 1989 a korespondenci ukoncila....jsou to paradoxy...

Zivot učitele a autobiograficka paměť

17. března 2018 v 18:05 | Jan Turon |  Knihy, divadlo, vystavy....
Kniha holandského autora Douve Draaisma "Proč život ubiha rychleji, když starneme?" se zabývá tzv.autobiografickou paměti, tj. jak si pamatujeme svuj život, co si pamatujeme a co zapominame...Zabývá se např. tim, proč si nic nepamatujeme z prvních tři let života (asi zapamatovani vyžaduje dostatečné zvládnutí řeči, ale je to jen hypoteza, dále vybavovanim si různých zážitků s různou jasnosti v různých etapách života, i jevy poněkud záhadnými, jako je rychla retrospektiva života, kterou mnozí prožili v meznich situacích, dale deja vu (to autor poklada za iluzi vysvetlitelnou neurologicky, nebot lidé s urcitymi poruchami mozku prozivaji"deja vu" neustále, mysli si že vše už věděli z dřívějška...dalším tématem jsou lidé, kteri si pamatuji vse ve svém životě, potom ješte jak pamet zkresluje.... Přitom autobiograficka paměť se zkouma na rozdil od jinrych druhů paměti zatim kratkou dobu....Co mne však zaujalo mimo hlavni námět knihy, je zde uvedený případ ucitele, autora rozsáhlých paměti určených potomkům jeho příbuzných v dalších generacich, ktery se vypracoval z krušných pocatku na zamozneho majitele penzionu, spolu se svou sestrou úspěšně vychoval sirotka...ale nikdy se neoženil, neboť se stal obětí milostného bludu....Zamiloval se mladé šlechticny, kterou potkal při procházce, aniž ji oslovil, ona se nějak cervenala a klopila zrak, myslel si, že je do něho také zamilovaná....Protoze ač zámožny, neměl patřičný původ, objednal brycku a svatbu na utajenem místě, s tim že pro odchodu v neděli z kostela ji oslovi, odjedou bryckou a vezmou se...Predtim ji ale vubec neoslovil! Potom ale také ne, protože kázání bylo na téma"Cti otce sveho a matku svou", tak si říkal, že po tom by ho odmítla...neustále po ni blouznil, aniž ji oslovil, až se vdala,...a pak ještě si dělal naděje po třiceti letech, kdyz o ovdovela...ale nikdy ji neoslovil. Nepřipustil si, az na jedno zavahani v těch pamětech, které ale v zápětí popřel, že si třeba vše vymyslel a vubec do něj zamilovaná nebyla.....Blazniva zamilovanost se nemusi vyhnout nikomu, ať si je třeba úspěšnym podnikatelem, který se vypracoval od piky a tedy o životě musel něco vědět...Mimochodem život ubiha rychleji, když starneme, jak je otázka v nazvu knihy, protoze rok je pro dvacetiletého dvacetina, pro padesátileteho padesatina (zjednodušeně recenor)...Take jsme ve vyšším věku pomalejší, i proto se nam zda běh času rychlejší..nTakze si přejme, aby jsme svůj cas neztráceli nerealistickým milostným ani jinym třeštěním, zvlášť ve vyšším věku...ale ono.se to lehko řekne..

Výlet na Chlum

14. března 2018 v 18:30 | Jan Turoň |  Flora a fauna
Vyjímečného nedělního, téměř letního dne krátce po silných mrazech jsme po nutném vyřizování v Plzni využili k návštěvě jedné ze zdejších dominant, kopce Chlumu s rozhlednou…Je to jeden z plzeňských vrcholů, Chlum (416 m.n.m.) Krkavec (515m.n.m.) Radyně (575 m.n.m.). …K vlastní Plzni je nejblíže, kousek od konečné zastávky trolejbusů v Plzni - Doubravce, na východním okraji městské zástavby….Cestu tam jsem šel mnohokrát, ale přímo na kopci jsem dosud nebyl….V současné době je cesta tam trochu zkomplikovaná, neboť probíhá výstavba tunelu železničního koridoru Plzeň - Praha, který má svoje vyústění právě pod Chlumem….Na vrchol se ale dá jít jak přímou cestou rovnou do kopce, což jsme využili při cestě tam, tak pohodlnější delší po zpevněné cestě při cestě zpátky. Rozhledna byla otevřena krátce po našem výstupu, rovněž občerstvejńí, reagovali operativně…šla se tam projít v neděli sposta lidí, pěkné počasí bylo třeba řádně využít.



Masky a branné cvičení

9. března 2018 v 17:04 | Jan Turon |  Co přinesl čas..
ÚžasnýSoučasné diskuse o moznem znovuzavedení branné bychovy ve školách mně připomnělo masky při branné výchově na základní škole. Nejprve jsme si nasazovali masky, pak vyrazili na "pochodak" celkem byli rádi, že neni škola. ...Maska nikdy netesnila, nevím dodnes, zda to bylo tou maskou, mou nešikovnosti nebo (to nejspíš) obojim. ..poněkud mne to tenkrát znepokojovalo, protože jsmem si rikal _ co kdyby? ...Nějak těžkou hlavu jsem z toho neměl, ale přece jenom. Také jsme si navlékali přes boty pytlíky s gumičkou...Teprve později dělal jeden můj spolužák odbornou práci o maskách...Při tom zjistil mj. že klasická tehdy používaná vojenská maska vede ke vdechovani silné nadmernych koncentrací čpavku (i když lepší čpavek než bojová chemická latka, že?) ale zejména při studiu literatury ke své práci zjistil, že nehermeticke oděvy, jako je ona pláštěnka s pytlíky nebo i vojensky "atombordel" chrání minimálně a jsou v reálu v podstatě téměř k ničemu. Něco jiného jsou oděvy hermeticke, jako byl v te době pověstný celotělový "skafandr" OPCH, ty chrání už skutečně....Tedy, než něco zavedem, chtělo by to hlavně zvážit, v jaké podobě a zda vůbec to má smysl...

Zamrzlý vodopád v Roztokách u Prahy

5. března 2018 v 11:19 | Jan Turoň |  Flora a fauna
Úžasný
Roztoky u Prahy jsou pěkné městečko zasazené do údolí Vltavy k jejímu soutoku s Únětickým potokem, vlastně první obec severně od Prahy, s pěkným zámkem, ve kterém je umístěno Středočeské muzeum a probíhají četné výstavy, o jedné z nich píši ve svém listopadovém článku Lidové podmalby na skle - http://janturon.blog.cz/1711/lidove-podmalby-na-skle , dále se zajímavou expozicí obrazů místní malířky domkem Zdeňky Braunerové (obojí mohu doporučit). Název Roztoky patrně od roztékání vody, ale tak nějak připomene zdejší moderní chemičku - bývalou penicilinku, nyní efedrinku, dost známou i tím že se tam likvidují drogy....Sám Únětický potok, který teče od Únětic (známých pěkným pivovarem vařícím dobré pivo se stylovu hospodou přímo v jeho areálu) krásným lesnatým údolím, vytváří na několika místech zajímavé vodopády. Většinou ale nemáme dost štěstí, aby proudná voda stačila zmrznout a dokonce aby zamrzly vodopády, jako letos při holomrazech na přelomu února a března. Tak kromě klouzání a bruslení na vodních plochách se můžeme pokochat