S úsměvem jde všechno líp

Září 2016

Mašíbl

30. září 2016 v 7:48 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
Mašíbl - magoři, šílenci blbci…tomuto tématu je věnována kniha Vladimíra Boreckého Zrcadlo obzvláštního. Ale nejde o ledajaké magory - jde o autory v něčem šílených náztorů, kteří ale neměli následovníka…Některé systémy ale nebyli úplně hloupé a autor sám je řadí do "mašíblu" jen z rozpaky, jindy ale jde skutečně o "magořinu". Tak nám před očima defiluje středoškolský profesor Jakub Hron Metánovský, autor nepřekotitelného kalamáře buňátu, novotvarů vestylu jazykobrusičů (na konci devatenáctého století), který "fušoval do všech oborů včetně filosofie "libomudravna", astronoimie "Přitaž a odpuď hvězd" poezire…"třasořitjka třese řití, na pasece, ve rokytí, cverček cverká na mezi, nic ho cverkat nemerzí" apod. Mimochodem, jak vidno, slabiky bez samohlásek zavrhoval. Po svém předčasném penzionování studoval medicínu a práva, ale byl vždy nakonec vyhozen, protože se báli, aby opravdu nepraktikoval. Dále pak Citibor Bezděk, už serioznější autor etikoterapie "léščby morálkou", Bohdan Šumavanský, který vymyslel "Boha kanálů Lomikela" svérázný básník (proč je jeden život/proč jich není halda/ bych je mohl obětovat/všechny za Gottwalda. Dále různí obzvláštníci, kteří na skalách podle fotografií) luštili písmo lovců mamutů. Autoři názorů, že čeština vznikla z latiny - (molo- mlít apod. -a hlavně "Řím a Říp jenom koncovkou se liší". Zdeněk Nejedlý, na jako ideolog, ale autor názoru, že dívčí válka byla kontrarevoluce proti patriarchátu, různí okultisté apod. Někteří (do jisté míry skoro všichni) jsou něčím sympatičtí . Asi v každím z nás je kousek obzvláštníka Končí to Janem Lukešem - autorem iškovštiny a dalších jazyků, kterým se údajně mluví na cízí planetě (iškovsky hranice - janhus)…který tvrdil, že se oženil s mimozemšťankou s této planety a získal na to povolení ve Vatikánu…rovněž autor divadelních her končících požárem divadla….Moc pěkné.

Vyprávění botanika Václava Větvičky

27. září 2016 v 17:43 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
ÚžasnýVzpomínám si, že jsem dříve vstával později než dnes a při vstávání poslouchal s chutí vzprávění Václava Větvičky, tehdejšího ředitele botanické zahrady, o různých rostlinách. Dokázal vybrat skutečně zajímavé informace o rostlinách kolem nás a také zajímavě je předat....Také někdy zvla na zajímavé akce v botanické zahradě. Později tato svá vyprávění vydal i knižně, nejprve vyšla "Má květinová dobrá jitra" později třeba "Moje růžoví dobrá jitra" a naposledy "Pod dubem, za dubem" - Vyprávění se netýkala jenom květin, ale i přírodních útvarů, řek, hor, měst, památek, mostů, krajin...Zajímavě psal i o rekultivaci dolů v severních Čechách, kterou považuje za úspěšnou.....Občas se rád do jeho knížek začtu...Na závěr tedy dvě zajímavosti od něho, týkající se bratří Preslů, když tvořili české vědecké názvosloví" V Rusku roste rododendron žlutý, po odvaru z něho je člověk jako opilý - pijanyj, proto pijaništník, což přenesli jako pěnišník, český název pro rododendrony...rododendron tedy namá nic společného s pěnou. Šácholan /magnólie/ je zase vlastně šiškovec...zde použili staročeský výraz pro šišku šách...Ale třeba kopretina se jim povedla že? Stejně jeko klokan, hroch ...názvy prvků. Dnes uá to chápeme, jako by to v češtině bylo odjakživa.

Produkční zahrady Hradu a vinobraní

20. září 2016 v 12:33 Flora a fauna
V minulých letech bývaly vždy při příležitosti vinobraní v Královské zahradě otevřeny i další prostory - jindy nepřístupné produkční zahrady Pražského hradu. V těchto zahradách a sadech (patří tam i rybník a skleníky ) se pěstuje zelenina , ovoce a květiny pro potřeby Hradu a samy jsou pěkným kouskem krajiny ….Letos ale otevřeny nebyly, kromě toho déšť a "přepálená" bezpečnostní opatření k návštěvě vinobraní příliš nelákali…V minulých letech jsem byl na vinobraní několikrát, ale na návštěvu těchto prostor se vždy stýála obrovská fronta, což mne vždy odradilo…Až loni na konci otevírací doby jsem se tam dostal bez fronty s malou skupinou lidí, a tak mohu posloužit malou ukázkou:










Letos září vskutku září

16. září 2016 v 11:12 Co přinesl čas..
Úžasný
Vzpomínám si, že jsem v dětství "dělal chytrýho" a opravoval v září ty, kdo mluvili o podzimu….Ač bylo jasné podzimní počasí, říkal jsem, že léto končí až 23. září….Mimochodem, září se jmenuje září ne pro to, že by něco zářilo, ale že je ze říje (ta je zhruba od pulky září do půlky října)Nebyla to tak úplně pravda, kromě astronomického léta a podzimu je i léto a podzim klimatický, a začátek září tak spadá většinou do podzimu…Ne tak letos. Léto se vším všudy včetně koupání pokračuje skoro až do té rovnodennosti….Vinaři asi jásají, bramboráři pláčou…Ale jinak je úroda už "pod střechou" . Tak si užijme letošního léto plnými doušky až do jeho skutečného konce.

Poslední vinice na Vinohradech a "Prachovské skály" v Praze.

13. září 2016 v 11:21 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
ÚžasnýVinice Grébovka v Havlíčkových sadech je jednou z posledních vinic v Praze a poslední vinicí na Vinohradech . Vinice v Praze (Trojská a salabka v Tróji, Máchalka mezi Prosekem a vysočany, Grébovka...jsou vlastně pokračovatelem tradic pražského vinařství, které ve středověku a novověku konkurovalo i jižní Moravě...Pak nastal rozvoj průmyslu, zároveň vinice v té době devastovala v Evropě kořenová mšiška révokaz (než se zjistilo, že stačí naroubovat víno na americkou divokou révu, na kterou "neleze")a vinice ustoupily výstavbě...Ale Grébovka v Havlíčkových sadech zůstala



Tak si i v Praze můžeme projít kolem vinice a nahoře ochutnat místní víno...Kousek dál je grotta - umělá pískovcová jeskyně...



Tam jsou zajímavé prolézačky, občas se konají koncerty (třeba při vinobraní) Nahoře u cesty to vypadá téměř jako Prachovské skály...


a na závěr ještě pěkné zákoutí v parku.


Koupání v polabských pískovnách

9. září 2016 v 13:49
Úžasný
Před koncem nezvykle dlouhé koupací sezóny (většinou končí už koncem srpna, v poslední době se sluníčko na konci léta činí a koupací sezóna se začíná přibližovat podzimmní rovnodennosti)…musím pochválit koupání v polabských pískovnách. …Hned u Neratovic je pískovna v Mlékojedech, kouzek dál pískovna v Ovčárech (oficiálně "jezero Křenek" s písčitými plážemi a borovicemi lemujícími pláže které s polu s vlnami od vodního lyžování vytváří skoro atmosféru Středomoří, jezero ve Lhotě obklopené lesem (dřív jsem tam často jezdil, ted bohužel zpoplatněno) a mnoho dalších pískoven v bblízkosti Labe, např. v Ostré u Lysé u skanzenu. Písková filtrace zřejmě vytváří čistou vodu, zelenání jsem zaznamenal jenom loni….Takže mohu doporučit.

Jména měst a vesnic

6. září 2016 v 7:36 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
Úžasný
"Nic člověka tak nesplete jako jméno vesnice"….tak začíná Werichova pohádka Lakomá Barka. Dále pak pokračuje poučením o tom, že v Hrdlořezích se statisticky neřeže hrdlo častěji než jinde a že v Dejvicích (dej více!) nebyli lidé štědří, ale prý " škrdlili a hamonili, škudlili, škrtili a byli krkouni…."Jména vesnic a měst jsou skutečně zvláštnosí naší čestiny….člověk čte češtinu, cítí, že je to česky, ale nerozumí nebo rozumí jinak…. Praha se prý jmenuje, podle kamenných prahů, které zdobily koryto Vltavy až do regulace (mimochodem - to musel být pohled..) nebo podle toho, že je to místo vyprahlé, přesně se neví…častý konec jména obce …ice značí ves lidí, kteří někomu patřili (Strašice - ves obcí Strachových, nikoli, jak praví mytologie, místo, kde se strašilo nebo řádili lupiči, takže to tam bylo o strach). Podobně Nově Strašecí. Kladno, značí "složiště klád", tady pověst o původu názvu nelže…my, kteří nejsme místní, jsme v této souvislosti uvažovali, zde existuje "Záporno" apod…Obec Přišimasy u Českého Brodu se původně jmenovala Přišumany (šuma = les- odtud i Šumava), les tam opravdu blízko je…nikoli, jak praví pověst, podle středověkého ranhojiče, který úspěšně "přišil maso" - prst. O šikovnosti středověkých ranhojičů není třeba pochybovat, ale mikrochirurgii neovládali…Kralupy jsou původně Korolupy, od loupání kůry na tříslo, nikoli od střevních potíží krále na lovu, jak praví pověst "král úpí". Ostatně vesnice Korolupy existuje (u Vranovské přehrady) zde ke změně názvu nedošlo. Brno se jmenuje podle studánek (brunen - studánka) které ve zdejších lesích byli…Některé názvy byly hanlivé, tak občané zažádali o změnu, aby to "nezadávlo důvod k mrzutostem" Hloubětín (původně Hloupětín) Rostoklaty (původně Chroustoklaty - to bychom dnes za hanlivé nepovažovali) Veltrusy )původně Velprdy….) Beroun se jmenuje podle medvěda (bern) podobně jako jiná města ve světě, ačkoli kronikář Václav Hájek z Libočan je označil za město lapků a zlodějů - "berou" - odtud prý Beroun…Tak jsou jména měst a obcí svědectvím o staré češtině a mnohdy dnes už pro nás tajemstvím.