S úsměvem jde všechno líp

Březen 2016

Invaze z vesmíru

31. března 2016 v 7:02 Vesmír

Radioteleskop v Port Arecibu ohlásil, že signály mimozemské civilizace, zachycené v únoru nepocházejí z galaxie vzdálené 3 miliardy světelných let, ale jsou tísňovým voláním ze Saturnova měsíce Titanu, kde obrovské vlny čutani (obdoba pozemských tsunami) vzniklé v důsledku námořních bitev v rámci probíhající občanské války na zdejších metanových mořích, neprozřetelně vedených v prostředí zdejší slabé gravitace, smetly obydlí, továrny i jaderné elektrárny a učinili většinu měsíce neobyvatelnou. Obyvatelé opouštějí měsíc na improvizovaných vorech z balzových kmenů, vybavených obrovskými plachtami na sluneční vítr z hliníkové folie, na kterých křižují proti tomuto větru směrem k Zemi. Jiní stavějí vory z balíků slámy, jejichž zadní část polévají roztokem chlorečnanu draselného a následně zapalují, čímž si opatřují reaktivní pohon, nebo při nedostatku jiných materiálů nasedají na velká košťata a nechávají se vystřelovat do vesmíru kolejnicovými děly. Používají improvizované, mnohdy netěsné skafandry mnohdy narychlo sešité z hasičských obleků které doplňují s ukradených lahví plynu, mnohdy nedýchatelných… Jak upozornil přední astronom Jiří Klikar, klíčovým bude průlet pásem asteroidů mezi Jupiterem a Marsem, kde jediný kámen může rozmetat pracně vyrobené plavidlo. Kromě toho, jak upozornil odborník na kosmickou medicínu MUDr. Karel Soudek, zásah kamenem o rychlosti 30 km/s do hlavy málokdy končí pouhou boulí a většinou má trvalé následky…Záchranné raketoplány, vyslané vládou USA na pomoc uprchlíkům, zachraňují v pásmu asteroidů hlavně samy sebe. "Jsme rádi, že nám nevybouhly hned při startu" nechal se slyšet mluvčí NASA James Donkey Ox. Ačkoli většina uprchlíků má namířeno do Antarktidy, kde jsou klimatické podmínky nejvíce podobné měsíci Titanu, několik málo milionů jich dorazí do České republiky. Jak upozornil přední věčně usměvavý politolog Jiří Hehe, Češi mají iracionální strach z uprchlíků ač nikdo z nich živého (ani mrtvého ) Titaňana jaktěživ neviděl…Ornitolog Michal Kropáček, který tvrdí, že z hlediska své profese ví, že shůry nepřichází nikdy nic dobrého (leccos napoví jeho potřísněné sako) už chystá protestní demonstrace…V dalších dnech se dá čekat zvýšený výskyt UFO. O opatření naší vlády, a o tom, zda Antarktidu pod náporem uprchlíků čeká osud Atlantidy, budeme čtenáře blogu průběžně informovat. Stanovisko prezidenta nejlidnatější velmoci Čum_SeM Čum_Tam Stejněnicneuvidíse přineseme příště. Úžasný

Mělník - trhy v muzeu a výstava ve věži

24. března 2016 v 11:30 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
O víkendu jsme navštívili dvě předvelikonoční akce na Mělníku. První byly velikonoční trhy, které probíhají každoročně v prostorách muzea, podobně jako trhy vánoční. Je to lepší než běžný stánkový velikonoční prodej, méně vysloveně kýčovitých věcí, kromě toho různé zajímavosti, jako worshopy, ukázky práce s různými exotickými dřevy, akce pro děti apod. Překvapí trhy přímo v prostorách muzea - heslo "muzeum není mauzolem bylo zde naplněno ve vrchovaté míře…. Vedle výstav a přednášek které bývají v muzeích běžně, toto překvapí.





Druhou akcí byla výstava "Obrazy z opod kůry" výtvarnice Silvie Gajdošíkové - Belis v prostorách kavárny ve věži také na Mělníku. O této kavárně jsem psal ve svém dřívějším článku Kavárna ve věži. Objekty skutečně zajímavé, hlavně dřevěné plastiky - intarzie (vytvořžené z dýh různé barvy a struktury)a inkrustace (vkládání kamenných či dřevěných kousků do dřeva). Na závěr potěší v nejvyšším patře dřevěná hledítka - kaleidoskopy , vyrobené ve spolupráci s Petrem Niklem a nezvyklý pohle na Mělník, svérázná kombinace krasohledu a dalekohledu…


Orchideje ve Fata Morganě

22. března 2016 v 14:34 Flora a fauna
O víkendu jsme navštívili každoroční výstavu orchidejí ve skleníku Fata Morgana patřícího pražské botanické zahradě v Tróji, o které jsem už psal v článku Chvála botanických zahrad. V prostoru tropické džungle skleníku (ale i v sušší subtropické části) byly orchideje dobře naaranžovány a jejich krása tím mohla uprostřed zeleně miniaturního tropického "pralesa" uprostřed Evropy vyniknout. ….Výstava probíhá každoročně, a i když pěstování orchidejí je již díky vyšlechtěným hybridům snadné a máme je i v domácnostech, zde v téměř přirozeném prostředí to má hodně do sebe. Orchideje rostou i nás ve volné přírodě, ale jen pozemní druhy, ty stromové se , jak známo, dají pěstovat na substrátu s kůry a jsou už dostupné v každém květinářství…Na jedné přednášce jsem se ptal, zda se dá v domácnosti pěstovat i pravá vanilka, kterou v tom skleníku mají také. Prý ano, ale kvete až po dosažení vzrůstu dva metry… Tak to asi dáme přednost jiným druhům. …Procházka skleníkem i jeho podzemní částí s výhledem na ryby v jezírku dokreslila atmosféru celé výstavy…Tak ať se aří výstavě i orchidejím….


A ještě fotečka:


Černé světlo

21. března 2016 v 11:13 Co přinesl čas..
Vzpomínám si že vdětství jsem měl barevnou baterku a barevná sklíčka, přes které jsem se rád koukal. Také mne zaujali barevné žárovky na pouti. Říkal jsem si, svítit modře, žlutě oranžově. ...Ale nejvíc mne zajímalo světlo černé, jakási aktivní tma...Říkal jsem si, natřít žárovku černě a bude....Udělal jsem to a nic...Černé světlo se nekonalo, posvítit si někam tmou se mi nedařilo...Pak jsem se dověděl, že černé světlo se říká ultrafialovému záření, které se používá k vyvolání luminiscence např. u bankovech, rověž je "černé světlo" tmavé pozadí na fotografii, třeba mračna....Jako připomínku těchto představ jsem četl někdy na střední škole román Černé světlo se slabošským, ale poodlým hrfdinou, ale to bylo samozřejmě o něčem jiném...Zkrátka, posvítit si někam černým světlem se mi hned tak nepodaří....a je dobře, že skutečné černé světlo ve skutečnosti neexistuje, normální tma bohatě stačí....

Zkus to znovu

18. března 2016 v 11:26 | Jan Turoň |  Co přinesl čas..
Zkoušet něco znovu...Někdy je to docela zábava, zkoušet něco dělat znovu, když to pořádně nejde, zkoušet do z různých úhlů, více přitlačit, méně, uhnout doleva, doprava....ani by kolikrát nebavilo, kdyby to šlo všechno hladce. Pak je aspoň radost, když se najde tén správný grif. Horší je samozřejmě, být v časové tísni, to potom ty neúspěšné pokusy naštvou a člověk si zakleje....Ale nejhorší je , když už je práce skoro hotová a člověk musí začínat znova, ať už proto, že na začátku nebo v průběhu něco opomněl, bez čeho nelze práci dokončit, nebo se to těsně před dokončení zhroutí jako domeček z karet, to je pak k vzteku...Pamatuji se na skládání dříví, kdy se vše po záchvěvu půdy při dupnutí vše zhroutilo, párkrát jsem uřízl, co jsem neměl nebo něco špatně vyměřil a pak...O zkušenost víc, ale v tom momentě je to k vzteku...Úžasný

Matějská pouť

17. března 2016 v 7:40 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
Vzpomínám si, jak jsem v době studií zavítal na místo U Matěje na Praze 6 u kostelíka, kde byly dříve matějské poutě…Ač se tam už tenkrát dávno nepořádali, působilo na mne svou zvláštní atmosférou jaksi tajemně a chtěl jsem se tam někdy podívat znova. …Nicméně, nedávno jsem to místo navštívil opět a ten pocit se neopakoval, tak jsem byl trochu zklamán…Matějské poutě tam už dávno nejsou, přesunuli se nejprve na náměstí v Dejvicích a později do Parku kultury a oddechu, kde jsou dodnes.... Okolo jezdím každý všední den vlakem ….V minulých letech jsme je někokrát navšívili, včetně "přilehlých atrakcí" jako je zrcadlové bludiště a výstava pravěkých živočichů…V zrcadlovém bludišti jsem zkoušel "pravidlo pravé ruky" (pravou rukou se držet na stěně - dostaneš se buď k východu nebo nazpět) ale neúspěšně, asi jsem někde udělal chybu. …Stále je zajímavé si pouť projít, z nostalgie si zajít na střelnici, ruské kolo či velký řetízkový kolotoč. A pak ještě centrifugu a dost. Před několika lety jsme - asi naposled - navštívili jednu s těch atrakcí, které se otáčí kolem více os a různě kývou….V mladším věku mne to bavilo, ale teď už mne to připadalo příliš dlouhé….já osobně jsem pak ještě vyzkoušel otáčivé prý 120m rameno, které v jednom okamžiku při každém otočení vystřeluje člověka proti obloze, ale už to také není ono…každý věk má své atrakce a nemá se to míchat. Jinak pro početnější rodinu s dětmi musí být návštěva Matějské pouti díra do rozpočtu……A o tom zákulisí kolotočářských vztahů je asi lepší moc nevědět…Ale přesto si z nostalgie člověk na tu pouť někdy rád zajde.

Výstava Předjaří v Královské zahradě Pražského hradu

14. března 2016 v 8:47 | Jan Turoň |  Flora a fauna



O víkendu jsme navštívili výstavu Předjaří v Královské zahradě - výstavu hyacintů, hvězdníků (amarylis) a podobných květin…Hvězdník s obrovským květenstvím je fascinující rostlinu, bohužel se mi jej po odkvětu ještě nikdy nepodařilo přimět ke kvetení znovu, i když kolega má s tím dobré zkušenosti…Zato hyacinty u nás na zahrádce prospívají a už mají poupata. Název Amarylis je vlastně nesprávný, má být Hyperastrum, pravé amyrylky jsou prý na pokojové pěstování příliš jedovaté. Mírně jedovatý je ale i sám hvězdník…Samotná výstava byla velmi pěkná, jen bylo třeba vystát frontu cca 45 minut na lístky a pak ještě jednou 45 minut před skleníkem, a i uvnitř skleníku bylo plno. U Hradu silniční zátarasy, všude i v té Královské zahradě vojáci se samopaly…Není divu, doba je neklidná, i když u nás se zatím na rozdíl od řekněme USA střílelo po prezidentech zatím je antiperlemi z dětské pistolky…ale v pořádku, jeden nikdy neví. Zatím ve větší části probíhají opravy a rekonstrukce, snad tato opatření neznemožní přístupnost pěkné královské zahrady se zajímavými dřevinami ani pořádání zajímavých akcí, jako je tradiční vinobraní…

Na závět pár fotek z výstavy:









Život jako komedie

9. března 2016 v 6:58 | Jan Turoň |  Co přinesl čas..

Ačkoli by se mohlo zdát, že život je hazardní hra, která ve 100% případů končí smrtí, o humor tu naštěstí není nouze. Setkáváme se tu ne s jednou, ale s mnoha, ba možná téměř se všemi komediemi. "Škola základ života" byla zdrojnicí chtěného i nechtěného humoru po celou dobu docházky. Kdo někdy nezažil "Komedii plnou omylů" se záměnami osob? Sám jsem jednou se baval s cizím člověkem, navzájem jsme se považovali za známé - to ale bylo spíš z Felixe Holzmana"Mnoho povyku pro nic" - na tom je přece založena naše mediální scéna, včetně tzv. seriózního zpravodajství…I když kdo nečte Blesk, tu velkotovárnu na přepracovávání komárů na velbloudy, ví o tom kuloví…Každý asi byl v situaci, že chtěl chtěl být mladší…nebo situaci ,kdy by bylo dobře být menší a ještě menší, až nejmenší na celém světě…Kdyby tak stačilo "dát si špenát" a nechat se osvítit…Též na úřadech se můžeme setkat s počítačem, který sešrotuje naše údaje a vypadne z nich kondiciogram v podobě řidičáku, občanky či pasu…konečně i odvoz korupčníků v rychlém voze jsme viděli v přímém přenosu…Mnoho z nás bylo jako" Mladíci (či mladice...) na chmelu", o humor tu také nebyla nouze…Tak bychom mohli pokračovat skoro do nekonečna.. Život není jen jedna, ale téměř všechny komedie.Úžasný

Broumovské stěny a Gory Stolowe

7. března 2016 v 15:17 | Jan turoˇn |  Knihy, divadlo, vystavy....
Úžasný
O víkendu jsme navštívili oblast Broumovských stěn a Gory Stolowe v Polsku. Východištěm byla chalupa v Žďárkách u Hronova patřící kamarádovi. Všude (kromě nejnižších poloh) bylo plno sněhu, což mne překvapilo - tady ani ťuk. Ale v tom počasí rychle tál.... ..Tak příjemná změna a celkově velmi pěkné.

Nejprve tedy socha Svaté Trojice ve Žďárkách.

Chata na Kraji Polska
Bledne (Bludné) skály ve Stolových horách v Polsku - "Zmenšenina AdršpachU"
Vyhlídka ve Stolovych Gorach
Mariánské místo ve Žďárkách

Chvála pražských botanických zahrad

3. března 2016 v 8:38 | Jan Turoň |  Flora a fauna
Jsou dvě - městská v Troji a univerzitní Na Slupi….Obě jsou zajímavé, v obou se pořádají zajímavé výstavy a koncerty (vzpomínám na výstavy sukulentních krajinek, exotického ptactva, obrazů zhotovených pastelkami v duchu magického realismu a fotografické výstavy "pornografů rostlin" v zahradě na Slupi a četné fotografické výstavy a také "čichací" výstavu kořalek v Troji…Obě mají také venkovní části i skleník, v té trojské je vše daleko větší a okázalejší, různé biotopy v členitém terénu a mohutný skleník Fata Morgana pro tropickou vegetaci…a také naučná stezka pražskou přírodou spadající pod botanickou zahradu, která vede kolem zajímavé studánky s rybami, kolem vřesovišť a jiných přírodních zajímavostí na jedno z nejvyšších míst v Praze…to zahrada na Slupi je skromnější, ale dostupnější a přehlednější. V obou zahradách si lze přijít i venku na své po celý rok. V zimě kvetou vilíny, jasmín nahokvětý, kalina vonná, zimokvět, čeměřice, apod, svítí plody na krásnoplodce, teď v předjaří se přidají sněženky ,, bledule a talovíny, pak na jaře rododendrony, kosatce, růže, v létě záhony letniček…na podzim nádherně zbarvené listí stromů. Když je venku čina nebo sníh a mráz, lze zajít do skleníků, kde vždy něcio kvete, po celý rok.
Tak taky ochutnávka a: