S úsměvem jde všechno líp

Domov

10. února 2016 v 11:28 | Jan Turoň |  Co přinesl čas..
"Nejpravější" domov je asi tam kde jsme strávlili dětství, tedy v mém případě patrový dům v rodné vsi s "horejší" a "dolejší" zahradou, strání svažující se k říčce a luka na druhé straně říčky a lesnaté kopce za nimi, kam jsem chodil na houby…a pokračování zalesněné stráně, kde jsme si v dětství chodili hrát a sbírali na jaře jaterníky a v létě babky …, kde pramenil a tekl "rezavý potůček" se železitou vodou, kterou jsme neprozřetelně pili a naštěstí ve zdraví přežili… Také jsme chodili kousek dál, do sousední vesnice, kde byly zajímavé lesy nad koupalištěm…a hledali díru, kterou by se tam šlo dostat zadarmo (a nenašli).Z prašné cesty od našeho domu se už během dětství stala rušná silnice a mnoho věcí se kolem změnilo, ale pořád je to místo, kam se člověk rád vrací.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 helmii helmii | Web | 10. února 2016 v 15:12 | Reagovat

Taky jsem v dětství chodívala do lesa hrávat si, jeden takový menší lesík máme pořád na zahradě. (Nevím, proč tomu říkáme lesík, je to prostě seskupení jehličnanů), ale jako malá jsem si tam vyhrála.
A na koupaliště jsme taky chtěli chodívat zadarmo, nakonec jsme si uvědomili, že stejně čerpají vodu z Moravy, tak jsme se chodívali koupat na splav, co je hned vedle koupaliště :-D Jinak super článek! :-)

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 11. února 2016 v 18:01 | Reagovat

[1]: Tak mi jsme od školky chodili si hrat k lesíčku taky skupina jehličnanu ale nam připadala jako les. Zdalo se to zvlastni...les, ale zablouit se tam neda ,,, :-)

3 Sugr Sugr | E-mail | Web | 11. února 2016 v 20:05 | Reagovat

Krásné dětství, v malebné přírodě, tichu a klidu, to já, která jsem od šesti let žijící v Praze takové vzpomínky nemám. Pravdou je, že se mi žít v Praze nikdy nelíbilo, ale člověk míní a život změnil. :-|

4 Lydie Lydie | 11. února 2016 v 21:03 | Reagovat

Domov a krajinu dětství si nosíme stále v srdci.
Dětství jsem prožila na Českomoravské vrchovině.Bydleli jsme na samotě k dalším třem domům bylo 300metrů a do vesnice 2 km. Když v zimě napadlo hodně sněhu, tak jsme se nemohli dostat do školy./silnice tam nebyla/.Tatínek zapřáhl koně do saní a do školy nás zavezl.Nebo jsme jezdili na lyžích.Ty byly z jasanového dřeva.....

5 Jan Turon Jan Turon | E-mail | 12. února 2016 v 11:11 | Reagovat

[3]: I v Praze se najdou docela pěkná přírodní zákoutí, třeba šárecké údolí, Housle či Kunratický les...ale je pravda, že to jaksi není ono... ;-)

6 Jan Turon Jan Turon | E-mail | 12. února 2016 v 11:12 | Reagovat

[4]: Tak na lyžích do školy...to muselo být zajímavé a jistě jste si to užili..na Vysočině to mám rád, jezdil jsem tam za kamarádem, ale v zimě to tam neznám. :-)

7 Ježurka Ježurka | Web | 12. února 2016 v 14:12 | Reagovat

Přesně tak. Taky stále vzpomínám na domov, kde jsem se narodila a prožila své dětství. A moc ráda se tam vracím. :-D

8 Iris Iris | E-mail | Web | 13. února 2016 v 9:26 | Reagovat

Ty jsi to popsal, jak básník :-) Vrátil jsi mě do mládí :D

9 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 13. února 2016 v 14:24 | Reagovat

[7]: Doma je doma....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama