S úsměvem jde všechno líp

Měsíční povídka

27. prosince 2015 v 13:17 | Jan Turoň |  Fantazie
Kdysi dávno, někdy za času ušatych čepic, někdy v té době kdy po světě chodil Kuba s Kubikolou jsem se večer vracel z odpoledního vyučování domu. Byl jsem ještě po škole tak bylo uz po tmě. Byl teply advent a Měsíc v uplňku plál nad obzorem. Vědouc že doma bude prušvih tak jako tak zašel jsem do stráně pod školou, opřel se o skálu a hleděl na Měs=ic, o kterém jsem si zrovna četl knihu. Snažil jsem se rozpoznat siluety měsíčních moří a snil o tom, že jednou budu kosmonautem...Náhle se projevil vliv čočky, kterou jsem měl k obědu a kterou jsem nenáviděl /po škole jsem byl proto, že jsem ji nedojedl/ a mohutně jsem zabzdil několikrát za sebou...Níáhle pozoruji, ze se odpoutávám od země a stoupám směrem k Měsíci.....Prudce jsem se nadechl. Vzpomněl jsem si, že jsem četl, že nějakou dobu člověk ve vzduchoprázdnu vydrží...nebo tam bylo, že nevydrží?...A co radiace a sluneční ví.tr...Slýchal jsem že jsem bledý a málo na slunci, tak trocha ozáření nemuze skodit. ...Ale bude to jen trocha...Naštěst jsem si neuvědomoval jak moc nemám situaci pod kontrolou. Konečně jsem začal padat na Měsíc....Otočil jsem se k němu zády a poslední zabzdění zbrzdilo muj pád.....Jsem opravdu na Měsíci?...Krajina odpovídá popisu v knihách, ale kupodivu se tu dá dýchat i kdyz spatne, vzduch je tu řídký...nebo je jen směs nedýchatelných plynu a za chvíli ztratím vědomí a pak....Náhle nade mnou přeletěl pták a potřísnil mi oděv. Co má co toto dělat na Měsíci? Nejsem někde v cizí galaxii? Náhle se zpoza hradby šedivých kamenu vynořil podivný tvor s klepety o šeti nohách a zeptal se: Kdo jsi a odkud ´přicházíš? Připomnělo mne to školometské fráze ale uznal jsem že tady je tato otázka plně na místě....Jakto ale, že mluví česky? Nebo je to nějaká telepatická mluva, které je rozumět ve všech jazycích? Náhle se vynořilo dalších deset těchto tvoru a obklíčili mne ze všech stran. Na položenou otázku jsem nedokázal odpovědět. Jednak proto, že jsem byl zaskočen, jednak proto, že jsem sotva dychal a ještě mluvit...Není divu že se klepetáči tvářili nepřátelsky. Náhle se jeden z nich chystal vzít mne do svých klepet. Tu se ukázalo, že učinek čočky ještě nepominul.... Další zabzdění mne odpoutalo od měsíčního povrchu ....a namířilo směrem k Zemi. Další zabzdění...a probouzím se u skály pod školou. Špinavý jako nevím to se doma neobejde bez následku....Koukám že mne opravdu potřísnil pták spal jsem nakonec opravdu? Opravdu se mi vše jen zdálo? Ať tak nebo tak, s kosmonautem končím, je to dětinská představa, Je třeba se držet reality, Budu kapitánem atomové ponorky,
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 31. prosince 2015 v 23:23 | Reagovat

To je dobré. To bys pustil okénkem do moře- následek té čočky. Dobrá fantazie. :-D

2 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 11:40 | Reagovat

[1]: To by byla pak superrychla ponorka s dvojim pohonrm :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama