Krátké zastavení jara

Pátek v 17:02 | Jan Turoň |  Flora a fauna
Letošní jaro už - alespoň tady v Polabí - definitivně odstartovalo. Rašení a pučení je už v plném v proudu, keře a stromy se začínají zelenat, na zahrádkách pučí, raší a teď už i kvete včechno možné, sněženky a bledule /ty už skoro odkvétají/ petrklíče všech barev, vřesovce, narcisy...Někde dokonce začínají kvést sakury. Ale nejpříznačnější mi připadá to, co roste v přírodě spontánně a ohlašuje jaro jaksi bezděky a samo od sebe, třeba fialky na různých travnatých plochách...těch je mnohde jako naseto. Tady u Neratovic co nevidět pokvetou dymnivky a sasanky v okolních lužních lesích..o tom jsem psal v loňském článku Jarní cesta Polabím... Ale dnes mi zaujalo při cestě kolem malého listnatého lesíka mezi železniční tratí na Kralupy a vesnickou zástavbou v Libiši u Neratovic...najednou vidím modro.....A tak v tomto malém lese nelese, který bohužel slouží některým lidem i jako smetiště, vykvetla záplava ladoněk...Mimochodem, pražské Modřany se jmenují podle modrého kvítí, kteé ve zdejších lesích vždy na jaře vykvétalo...to mohly být modřence, také ladoňky a někde jsem řetl dokonce hyacinty...Takto rozkvetlý lesík potěší a dodá dobrou náladu. Vidíme, že přírode se prosadí vždy...a umí to nejen plevelem a kopřivami...Tak pro potěchu oka:






 

Venčení papouška

Úterý v 12:08 | Jan Turoň |  Flora a fauna
Kteří ptáci jsou nejinteligentnější" V dětství jsem si myslel, že jsou to dravci, protože dokáží ulovit jiné ptáky. Ve skutečnosti síla zobáku, ostrost drápů a rychlost křídel, stejně jako obdobné vlastnosti u lidí, nemá s inteligencí nic společneho. Dravci jsou naopak ptáci dosti neinteligentní, až na výjimky. Orel je pry hloupější než slepice...Ještě hloupější jsou prý sovy, při svém "zákeřném" způsobu lovu mnoho inteligence nepotřebují...Mezi nejchytřejší ptáky patří krkavcovití pěvci a - papoušci...Krkavcovití pěvci? Má snad krákání vrány, pokřik sojky a volání krkavce něco společného se zpěvem kosa, kanárka či slavíka? Nemá, ale skladba hlasivek je obdobná. Konečně podobně jako u lidských pěvců, některé z nich bychom napříč žánry, ač hlasivky mají stejné, zařadily mezi pěvce krkavcovité...Ale buďme tolerantní, hodnocení bývá subjektivní a proti gustu žádný dišputát,,,Öbě výše zmíněné skupiny ptáků se také mohou naučit mluvit, papoušek žako prý někdy dokonce rozumí slovům...Poprvé jsem slyšel andulku mluvit na střední škole u spolužáka, kdy zopakovala, o čem jsme mluvili v několika posledních minutách zvláštním monotonním hlasem a pak mne nedávno oslovil v prodejně zvířat žako...ale pak už nepromluvil...Co do schopnosti mluvit ale papoušky předčí špačkovitý loskuták, mimochodem také pěvec...Na zívěr přidávám fotku z venčení papouška ary v pražském parku - byl opravdu venčen, neuletěl....


Zhasneme vám Slunce!

15. března 2017 v 22:53 | Jan Turoň |  Vesmír
ÚžasnýV několika dobrodružných románech pro mládež - motivy se zde vůbec opakují - se vyskytuje přibližně následující scéna: Výprava je zajata kanibalskými domorodci. Zdá se, že jejím členům už slunce pohaslo nebo brzy pohasne...Domorodci kolem zajatých nepřátel, o kterych nevědí, že jsou jen neškodní cestovatelé, divoce křepčí...Dunění tamtamů se mísí se zvukem broušení nožů. ...Okolo hoří ohně, v jejich popelu se pečou batáty, tarové hlízy, plody chlebovníku a další přílohové plodiny...Zdá se, že osud zajatců je zpečetěn....Jeden z nich, patrně navigátor, který se z titulu své pozice vyzná v astronomii, bedlivě sleduje Slunce a snaží se určit čas...Náhle promluví: "Hned nás rozvažte nebo vám zhasnu Slunce." Začne pronášet jakési kouzelnické formule...Náčelník se zasměje."Skončete to" zavelí. Ale co to? Náhle prudce ubývá světla, až do polotmy a Slunce zmizí....objeví se nejjasnější hvězdy a příroda umlkne, zmizí i štěbetání ptáků...Domorodci nože, určené k zabití členů výpravy, použijí k přeřezání pout...Pak padnou na kolena...Hlavní hrdina milostivě přednese jinou kouzelnickou formuli a Slunce opět vysvitne...Čtenáři si oddychnou....
I když jsem je nikdy neviděl, mosí bý zatmění Slunce skutečně fascinující podívaná, bohužel se u nás během našeho života nevyskytne. Na rozdíl od zatmění Měsíce, které je pokud vím tak dvakrát do roka /úplné/ a které lze pozorovat všude, odkud je vidět Měsíc, i na Měsíci samotném /přístroje je skutečně zatnamenávají/, je sluneční zatmění dokonce častější, ale je vidět jen v úzkém pásu, takže třeba u nás je velmi vzácné...Při minulém zatmění známí jeli jej pozorovat k Balatonu - nejsevernější místo, odkud je bylo možno pozorovat, někteří s amatérskou astronomockou výpravou do Turecka....Zážitek prý dobrý...Jeden známý novinář jel do Rumunska, jak budou lidé zde na zatmění reagovat...sledovali je většinou v televizi....U nás na základce jsme se dívali na zatmění částečné, ale to nemá ten správný efekt...ani se nesešeří, jen je vidět přes tmavé sklo "ukrojené " Slunce...Tak pokud třeba při cestě do zahraničí nebudeme mít příležitost vidět úplné zatmění Slunce, můžeme být aspoň rádi, že nejsme v situaci našich cestovatelů...

 


Zámek ve Ctěnicích

13. března 2017 v 17:05 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
ÚžasnýO zámku ve Ctěnicích jsem se dověděl asi před dvěma roky, kdy se hodně psalo a mluvilo o zdejší výstavě filmových kostýmů...návštěvu jsem odkládal a na zámek se nakonec podíval až o tonto víkendu, ačkoli ve Vinoři se zajímavými pískovcovými skalkami a přilehlou oborou táhnoucí se až k Satalicím jsem byl vícekrát...Zámek je tedy na severovýchodním okraji Prahy v osadě Ctěnice na rozhraní Vinoře /část Prahy/ a Přezletic /Středočeský kraj - už mimo Prahu/. Hned u zámku je prameniště Ctěnického potoka, který se brzo vlévá do Vinořského potoka, což je jeden z mála pražských potoků, který neústí do Vltavy, ale opouští Prahu a u Brandýsa "posiluje" Labe...Na zámecký park navazuje lesopark Přezletice - Vinoř, s pěkným rybníkem, střelnicí apod...Samotný zámek je bývalou tvrzí, majitele se stŕídali skoro jako apoštolové na orloji, nakonec připadl městské části Vinoř, a byl za cenu velkých nákladů v devadesátých letech rekonstruován, Jsou zde zrekonstruované koňské stáje, možnost vyjížděk na koni třeba zrovna do přilehlého lesoparku, stálá expozice historie Vinoře a další výstavy, Ve śpýcharu se chystá miniatura zbytečně zbořeného nádraží Těšnov, kolem Těšnova často jezdím tramvají.... Filmové kostýmy už zde nejsou, za to výstava maturitních prací absolventů oděvní průmyslovky / také zajímavé/ a výstava věnovaná historii cechů...Zde jsou i podrobné informace o ceších, mezi cechy a sdruženími źivnostníků s tradicí až do středověku kontrastuje cech informatiků...Zaujala i důležitá úloha źen. Ty se mohly ve středověku stát v řadě oborů i mistry...než přišlo nařízení, že tovaryš musí povinně, řeřeno dnešní terminologií, "absolvovat" vandr vcizině, což bylo tenkrát pro ženy příliš nebezpečné...Na závěr pár fotek:


a


Vítěznÿ model - šaty Praha

pravěkë vykopávky z Vinoře


Toulcův dvůr

10. března 2017 v 11:27 | Jan Turoň |  Flora a fauna
Ostrovem zeleně mezi sídlišti je Toulcův dvůr v Hostivaři….Tento statek, který v současné době mají dlouhodobě pronajaty pražské ekologické organizace, se jmenuje po bývalém provozovateli Toulcovi. Byl to pouze nájemce, ne vlastník, proto nebyl restituován a dále patří městu. Statek je v tzv. Trojmezí, na rozhraní tří městských částí, a v současné době probíhají spory o výstavbu v nejbližším okolí,. Nájemci by uvítali třeba rodinné domy, developeři chtějí pochopitelně něco jiného...
Provozuje se zde chov domácích zvířat, koně s možností vyjížděk (tak trochu zoologická zahrada na domácí zvířata). Pak lze navštívit i kus lesa se staročeským obydlím, přímo na dvoře ministep, nějaká políčka a dokonce malá bažina s hatěmi…Ideální pro výlet s dětmi. Kromě toho se zde provozují různé akce a kursy, většinou také zaměřené na rodiny s dětmi(tvůrčí dílničky apod.), také dožínky apod… "biojarmark ekofarem", výstavy, hudební vystoupení apod. O víkendu komentované prohlídky i na jinak nepřístupná místa (sklepy se studnou nějak spojenou s Botičem apod.) …Přiložené fotografie jsou z masopustu předminulý týden…


a další:


Quo vadis

6. března 2017 v 12:28 | Jan Turoň |  Knihy, divadlo, vystavy....
Úžasný
Quo vadis…Kam kráčíš…slavný román Henryka Sienkiewicze, jsem četl někdy v pubertě….Předtím ještě Džunglí a pouští, to mi připadalo realistické, ač s odstupem času je to spíš pohádka..Pamatuji se, jak to na mne v této době působilo jinak, než asi autor zamýšlel…Líbily se mi "lehce cynické" rady do života, které udílel Petronius hlavnímu hrdinovi…svému synovci, ten byl asi nejsympatičtější postavou…Křesťané a hlavní hrdina byli sice sympatičtí také, ale ten Petronius - jak mi tenkrát připadalo, ještě více tím, jak byl z mého pohledu jaksi nad věcí…i když nakonec špatně skonči, vlastně musel spáchat sebevrazdu. Ovšem závěrečná scéna, kdy silák zakroutí v aréně býkovi krkem a tím zachrání sebe i hlavního hrdinu a jeho milou, byla skvělá…podařilo se uvěřitelně zakončit knihu happy endem…..Sugestivně působilo i vylíčení prostředí starého Říma, "pseudoumělce" císaře Nerona apod. a tak tato "klasika" byla vlastně dobrodružnou četbou…

Před usnutim

1. března 2017 v 18:29 | Jan Turon |  Fantazie
ÚžasnýPamatuji se jak v dětství před usnutim kdy tma pokročila natolik ze nebyly rozeznat předměty v pokoji ale porad bylo trochu vidět ma fantazie bezdeky vytvářela z pokoje něco mezi panoptikem a zoologickou zahradou. Viděl jsem fantazii dotvorene předměty téměř jsem nemohl uvěřit ze ten nosoroue je polštář na křesle zčásti zakryty stolem a ten slon se dvěma choboty svetr na židli...Když mne to nedalo a byl jsem se přesvědčit vždy jsem zjistil ze to je cosi co mne zklamalo....Když jsem zavřel oči někdy před usnutim se zas mívali obrázky jako z kaleidoskopu někdy zajímavé někdy skoro děsivé....Pak jsem z toho vyrostl je možná škoda ze nám v dospělosti fantazie tak nefunguje jako v dětství. Ale obrazně řečeno _ i u nás kde není dost světla a v reálu vidíme malo nastupuje fantazie...pozor abychom ji nebrali za realitu

Hostibejk - kralupský "Petřín"

26. února 2017 v 9:13 | Jan Turoň |  Flora a fauna
ÚžasnýVčerejší krásný předjarní den lákal k návštěvě dominanty Kralup - kralupského "Petřína" - kopce Hostibejku, který s altánem pod vrcholem a pěkně opraveným bunkrem na úplném vrcholu shlíží na Kralupy, jako by je hlídal a chránil...U altánu je pěkné "skalní městečko" ostatně podobně jako na Petříně. Skály jsou ovšem o něco menší než na cestě do Nelahozevsi, o které jsem nedávno psal v článku Bizarní skály a Antonín Dvočák Od altánu je pěkný výhled na Kralupy, ještě lepší ale od bunkru, kde nepřekáží stromy...Na vrcholu, už ale mimo výhled od Kralup, je v současní době zavřená stylová hospoda Na Hostibejku, kterou si prý oblíbili i prominenti bývalëho režimu...ale fungovala ještě donedávna a snad ji zase brzy otevřou. Schodiště, kterým se dá nejlépe vzstoupat na Hostibejk z centra Kralup, je v současné době v opravě, musí se oklikou. I tak ale na Hostibejk chodí návštěvníků dost. Kopec je spojen i s tragédií, ke které došlo na konci války. Ve skupině mladíků, kteří si udělali výlet na Hostibejk, někdo vystřelil na ustupující Němce. Ti na ně uspočádali hon se samopaly a našli je schované vbývalém skladě munice pobléž bunkru....Naštěstí tato doba je již za námi a Hostibek může sloužit bez rizika jako rekreační zázemí našeho města. Nejprve tedy pohled na Vltavu z mostuc estou na Hostibejk:

Skály pod vrcholem Hostibejku:





Pohledy na Kralupy od bunkru:


Nešťastná skrýš...


Touha po moci a snaha slouzit verejosti

23. února 2017 v 19:14 | Jan Turon |  Všeobecnosti
ÚžasnýV jedné detektivce říká s nadsázkou policejní komisař detektivovi Philipu Marlowovi "Služba u policie je jako politika _ Vyžaduje nejlepší lidi ale není nic co by na ni ty nejlepší lidi přitahovalo". A skutečně zda se ze určitá povolání spojena s nějakým výkonem moci, namátkou kromě již zmíněných někteří manažeři dozorci vězňů učitele různí správci přitahující určité typy lidí kteří se jakby to z hlediska společenského zájmu dělat nemeli. Ač je zajistnoho dobrých učitelů manažerů i dozorců a najdou se i v ostatních povoláních spojených s výkonem moci je jich s pohledu potřeb společnosti málo a je třeba vzít za vděk těmi co to chtějí dělat...i když dobrý výběr eliminuje nejhorší uchazeče nic to nemění na tom ze nevhodných je hodně...Kromě toho se říká ze na některých manažerských funkcích se dosvědčují psychopati...Ale to už je jiné téma...Každopádně kdo se chce z idealismu ucházet o funkci spojenou s výkonem moci mel by zpytovat svědomí zda mu jde opravdu o službu veřejnosti a nikoli o skrytou touhou po moci a manipulaci s lidmi...A když chce dlouzí veřejnosti jestli skutečně ji přispěje tímto způsobem..." páchat dobro " může i jinak...

Srdce a mozek

19. února 2017 v 14:14 | Jan Turoň |  Všeobecnosti
ÚžasnýCo je nejdůležitější orgán? Srdce nebo mozek? To byla otázky z přírodopisu na základní škole, přičemž odpověď byla považována za nejistou. Mozek nejen myslí, ale i řídí spoustu neuvědomovaných tělesných funkcí atd., ale nebýt zásobován srdcem krví a tedy živinami a kyslíkem, nefungoval by....Jak z toho ven...a co ostatní orgány, třeba játra? Mimochodem, staří egypťané se domnívali, že myslíme játry, alespoň podle Egypťana Sinuheta...Divné. Já mel vždy pocit ze myšlení mám v hlavě. Mozek ovlivňuje i tu činnost srdce, byť to samo má autoönomní systém regulace. Srdce je jaksi jednodušší, také se dá proto transplantovat , transplantace mozku je hudba hodně vzdálené budoucnosti....Rovněž "mozek v kádi plné živin s kyslíkem rozpuštěným ve speciální kapalině, kterému je simulován sktečný svět je pouze oblíbená rekvizita autorů sci fi, která se doufám nikdy neuskuteční...Umělé srdce které by šlo v operovat místo obyčejného a bylo by funkční se dosud vyrobit nepodařilo. Pokusy byly i u nás ale zřejmě to predbihalo dobu. Na par hodin třeba při operacích srdce samozřejmě nahradit lze. Umělý voperovatelny mozek snad nikdy existovat nebude...možná budou nahraditelné některé komponenty třeba po úrazech..ale prozatím scifi stejně jako brainstimulator jako obdoba kardiostimulatoru. Ale mozek a srdce lze použít i v přeneseném smyslu jako rozum a cit nebo ve společnosti jako ti kteří představují " cerpace" a kteří "mozek byt obě skupiny musí v různé míře používat obojí. A stejně jako u skutečného srdce a mozku nemá smysl se přít co je důležitější a stavět složky jednoho celku proti sobe

Kam dál